Odkazy na spřátelené weby >>>

Reakce čtenářů

• Miloš Urban, prozaik
  Doporučil bych novelu Ohybač křížů od Marka Epsteina. Výborně se to čte i na pláži (vyzkoušeno u Máchova jezera) a hle hle – kniha má jakési sdělení! Konečně se zas něco povedlo. Ze stejné edice (Labyrint Fresh) teď co nevidět vyzkouším prózičku Axe Africa Davida Jana Žáka. Název zní slibně.
  Jiří Hájíček, prozaik
  Prozaický debut básníka a výtvarníka, čerstvá novinka v edici Fresh nakladatelství Labyrint. Zaujalo mě střídání vypravěčských rovin, fatální tah příběhu do tragického konce, ovšem i alternativa v pointě. Cesty za zrcadlo, studentský příběh zkoušení a hledání, láska a smutek, to vše je tam.
  Z ankety Lidových novin: Jaké knihy doporučují čtenářům čeští autoři?

• Čtu básně, jako správnej trpělivej a tichej rybář lovím verše, odměnou se mi na dně občas zalesknou stříbrný bříška těch malejch mrštnejch potvůrek…
  Z mailu spisovatele Jiřího Hájíčka

• S líbeznou melancholií jsem si přečetl Vaše básničky a echa, pár obrazů jsem si v hlavě ponechal…
  Z mailu básníka Pavla Šruta

• Přečetl jsem novou sbírku a moc se mi líbí! Davide, je to silná, čistá, ale i razantní poezie, kterou mám rád. Myslím si, že nejsilněji působíš v krátkých zlomcích, kde je mohutná metafora, třeba hned Polibek. Nebo Oči. Je to jemné, jakoby dětské vidění světa, ale poučené a za těmi slovy jsou světy za zrcadlem. Za těmi slovy jsou tisíce slov. Stoleté vody padají. Kormorán letí ve vráskách. Jsi dospělý, ale básník, Davide. Mně to připomíná moje nejoblíbenější texty z dřívějška, Šiktance, Skácela, Hanzlíka. Ale ty jsi naprosto autonomní. Neúprosní sumci v ledu. Řeka je proudem posedlá. Dobříš, Dobřím! To jsou všechno věci, které moc oceňuju!
  Z dopisu literárního kritika Jindřicha Jůzla (o sbírce, která se připravuje k tisku)

• Když jsem se poprvé seznámil s poezií Davida Jana Žáka, byla to báseň Ještěrka, která mě mezi jinými nejvíce oslovila. Na malém drobném oblázku vidím ještěrku, strnulou, nehybnou – jako drobný šperk, který upadl náhodnému chodci. Chci se shýbnout, abych ji uchopil a hle – mihnutím ocásku mizí v listoví. A člověk musí být trpělivý, musí vynaložit značnou námahu, aby ji znovu objevil a nechal se jí okouzlit. A tak je to i  se Žákovo poezií. Nečekaně se před námi objeví, osloví nás a když už se zdá, že její pochopení je na dosah – ztrácí se náhle za hranicí našeho všedního chápání, za hranicí momentální emoce. Je nutné vyjít poezii vstříc…
  Z proslovu PaedDr. Vladimíra Trešla (Soběslav 26. 5. 2005)

• Děkuju za hezká slova a za zajímavou knihu veršů, kterou si rád přečtu.
              A přeju všechno, jen dobré…
                          S pozdravem Karel Šiktanc
  Básník Karel Šiktanc, 31. 5. 2005, Praha, pohlednice s reprodukcí obrazu Paula Cézanna

• Tak tady jeste jeden ohlasek, z dopisu redaktorce Kateřině Rathouske do CRo3 Vltava – pan vyhral AXE v soutezi. -))
  
  Vážená Kateřino, předem děkuji za potěšující zprávu a zaslanou cenu. Hned sem si včera knížku vzal do práce a za večer ji přelouskal. Báječně sem si početl, je to dobře napsaný a navíc se děj částečně odehrává tady na jihu a smutně končí na železnici, kde sloužím coby signalista. Udělali jste mi tím dárkem fakt radost!! Čtu hodně, ponejvíce beatníky, sleduju filmový klub.
  Z písecka pro český rozhlas 3 Vltava, Richard Morava (30let)

• Postreh od ctenarky, sestricky z nemocnice v Krci...
  Práve som dočítala Davida Jana Žáka,bolo to veľmi hltave,.,vlastne len za dnešny večer. To sa mi stávalo tak v 17-nástich, že som sa tak vžila s dejom knihy ako keby som bola jednou z postáv, ta knižočka bola to same, ešteže tu pípaju monitory a infuzne pumpy, ktore ma vrátili do reality.. Takže D.J. Žák zaposobil, myslim, že to by zaujalo aj Maťu.

• Davide a Jane, básníku a prozaiku! Po "Axe Africa" jsem se znova pročítal (s radostí) sbírkou "Dešti mezi slova". Domnívám se, že jsi básník, že bys měl zůstat u poezie. Protiví se mi poučování, anebo - probůh - promlouvání do duše. Ale tu nechuť právě teď překročím. Asi máš dar rychlých nápadů (záblesků). Co by za to mnozí dali(!), a co by navíc dali, kdyby ta mžiknutí dokázali chytat do veršů. Ty víš, že mluvím o pocitech, o náladách, o myšlenkách, o vesmíru, o ještěrce etc., které se Ti prostřednictvím několika správně volených slov podaří polapit. Ale básníci jsou netrpěliví, vášniví, roztěkaní. Jakmile začnou prvotní nápad "zpracovávat" a rozvádět do příběhu, jejich kreativita trpí, protože prozaický text je náročný na soustředění a výdrž. Tvůrčí zanícení je potvora, je rodu jepičího. Přinutit jepici, aby žila dýl a dýl a ještě chvíli, ještě týden, měsíc, rok... to je svízelné. Myslím si, že  kniha "Axe" je silná v místech, kde jsi "Davidem" (tedy básníkem). Kde čtenář cítí radost z nápadu (nápadů), a takových míst je v novele dost. Ale když pominu samotný příběh (ten z literárního hlediska zůstal v pozadí), můj celkový dojem mohu vyjádřit jedině rozpačitostí. A podotýkám: škoda. Ovládáš, samozřejmě,  různé  postupy počínaje postmodernou konče např. surrealismem, jenže celek na mě (zdůrazňuji - na mě!) působí jako jakýsi netrpělivý, přetlakem obrazů a nápadů poháněný slepenec (možná záměrný); jako polotovar, který čeká na zfilmování. Tedy na převedení do sekvencí sjedocených kamerou, režií a tak dále. Trochu mi na  "Axe" vadí módnost některých situací a postav. Ta Tobě určitě není zapotřebí. A nejsou Ti zapotřebí ani některá klišé, prozaiku Jane! David se za klišé určitě červená.
  Doufám, že jsem Tě moc nenasral. Pro mě stále zůstáváš jedním z nejlepších "mladých" autorů. A taky doufám, že si někdy o psaní, světě, životě, vesmíru, ještěrkách, suchém listí... popovídáme v klidu a víc.
  Zdravím, a ať Tě kromě léta spalují i můzy!
  Tonda Bajaja

• Milý Davide, jistě sám cítíš, že Tvou knihu nemohu našim stoletým posluchačům úplně s čistým svědomím doporučit - penisů a spermatu
  je tam přece jen dost koňská dávka. Ptal ses na můj názor, uvítala bych toho více o hrdinech knihy a méně o jejich sexálním životě - zdaleka mě to tak nezajímá jako motivace jejich chování,a asi to bohužel nebude zajímat ani mladé čtenáře, odkojené pornem od kolíbky (kde jsou doby, kdy nás vzrušovala i Zolova Nana?).
  Hrdinové pro mě jsou jen  zhruba načrtnutí, nepříliš srozumitelní - a tak mě vlastně jejich osud ani nezajímá. Pozor na klišé - ubírají vyprávění na autentičnosti. To má možná na svědomí i urputná snaha po syrovosti a také rafinované kompozici, pro mě je to příliš okaté a ruší mě to (musí tam být opravdu všechno - všechny druhy perverzí, drogy ,sekty, šílená matka, mentálové ve snu, krev - vždyť  Macondo je jen jedno!) Říkal mi Hájíček, že knihu redaktor  krátil, je to  na tom znát. Závěr příběhu mi evokuje Cempírkovu Rafinérii, taky všechno skončí ve vlaku v takové důmyslné kličce... Něco k tomu natočíme, krátký rozhovor, platí zítra v 11.
  Hanka Soukupová ČRo, Č. Budějovice