Pavouci v řece - básně
Věnuji L. L.
Slyšela ho.
Jako řeka, která slyší tonout rybu – – –
Karel Šiktanc
1/ SLEPÉ RYBY
* * *
Stoleté vody padají
Jsi celá proteklá
jak kámen věkem uplakaný
Kalený strach
v roztopené dlani
* * *
Pod hladinou visí vlas
sesychá šediví
ticho tíží
ke dnu…
* * *
Vlas vlétl do noci
roztavený proudem
bolesti
* * *
zrodit se
mizet
nad hlavou kapky rosy
* * *
Popíjím déšť horkou lžící
pozdě
…tak pozdě
* * *
Slepé ryby plavou ve stínech
slepá je tůň
i strach
* * *
Řeka se svlékla a rozkročená
zhltla okamžik
Řeka je proudem posedlá
* * *
Zdřevěněl čas
a uvnitř mostu kalužina
zmrzla
tanec na nožích hodin
do zimního spánku
Na mostech mech
Odmlka kůry
jíní
listů strach
Pavouci v řece
2/ KAŠTANOVÉ LOUŽE
Něžný
Jak věchet slámy
ve vodních stínech
v kolotoči očí
v zasněžení
Od víru k svítání
Od stěny ke tváři
kousek od stulíku
zavalený klid
Kaštanové louže
Kaštanové louže voní mechem
a medem mažeš tvář
Ve džbánech smíchy
tečou déšť se ohřívá
V Betlémě stáj již čeká
Na čele
Dálavy příkrého živoření
Okrasné
Bez tebe modrá labuti
V kolíbce očí
V oceánu
Jsi větrem foukaná
Měsícem soustředěná
Do ranních zvonků
Na čele umíráčku
* * *
Ztrácím ve vlasech
ztichlé klíče k modlitbám
ranního vlaku
* * *
Poklidná mračna
létavice
kaluží klouže
čas
a pitvoří se
okukuje vnady
plave
v tišinách…
* * *
Roztančené hledí
několik udiček
jen tak nahozených
v proudu chvění
ve vlasech plováky mých prstů
jazyky v zátočině
masírují záda řeky
* * *
Jen drobný konipásek tančí
radostně křovinám
drobnými krůčky
* * *
Ptáčci
v koruně
Radost
v kořenech
* * *
Stín stínu vyprávěl o tvaru ňadra
zažloutlá tapeta v pokoji se rdí
necítí tvou vůni
* * *
Láska vlévaná do stodol pastýřů
z rukou nedorostlých dětí
je peříčkem na cestě
* * *
Odejdi
abys mohla přijít
přicházej
kvůli rozchodům
jen ať ti neulétne
ten letmý pohled z pod kaštanu
letní závrať
chmýří na šraňkách
3/ MODROBÍLÝ VÍTR
Oči
Máš v očích sýkorky
modřinky na čtvrt palce
a ony věří na večeři
kdy se lámal chléb
jako krev
Středa
Pláče ozvěna
poklekám před okenicemi
a stelu co nejjemněji
modlitba naklíčená
propichuje vánek
Ruce
bez nich nenahmatám
tvůj orosený klín
Tvému dechu
Tvému dechu
roztančené mléko vlévání
v nehybném roztávání
mezi víčky
peřejemi
doteků
Rozrazil skořici a hřebíčky do dlaní
je ukřižovat
tě opustit
a opět
najít
* * *
Šíp z tvých ňader
roztančí stíny bůžků
co klanějí se nedopalkům
a dýmem prozpěvují
žalmy
Nalézáme kruhy
Tak propoj mě
ať ti nevychladnu
* * *
Saji z tvých bradavek
dlouze a vášnivě
kuropění
tak daleko
tak daleko jsi ve mně
* * *
drobné zvonky
z pod tvých zad zasténaly
mezi stehny se rozplakala tůň…
Šumavské pláně
tvá bílá ňadra
zadeček v tangách
bojím se zanechat svou stopu
ale musím tudy projít
* * *
Ticho v závěji
rudé po vínu
odmlka včerejšího dne
Sníh
zaváté stopy
napadal
do kolejí stmívá
podvečer svůj čas
* * *
Vlny se houfují do soumraku
omývají tvé boky
i nohy na polštáři
vpíjí se do pijáků moře
v krutém soustředění
* * *
Voníš po skořici
a kapka vína klouže oblohou
k tvým rtům
stmívá se
připozdívá
a v drobném stenu
nastala změna
* * *
okno se dívá do zimy
stín rdí
bradavky bosé
do sítí
ruka odplouvá
* * *
Mít tak své tajemství
a rovnou k němu klíč
Větve se rozvětví
včely vykouzlí z dechu
trn
lehounce vyraší do mých zad
Kaluže zpité němohrou
Okamžik krajinář příštích těl
by záviděl ten stisk
už nejsem já
ale ty
* * *
v návalu pukající tmy
v té vlně kroků
mořských úzkostí
zraněných oblázků o střepy
slunce
Hoří!
Stýská se
v krajinách
modrobílý vítr
opile mává
kalužím
* * *
Dobříš?
Dobřím
stále dobřím
u tvých dveří
Ježíš s námi povečeří
když puká dech
pastušky na blatech
mezi vsí a řekou
* * *
Noříš své nohy
do snů
Nahá spí pláče
je třeba věřit na lásku i zavináče
zoctovatí
Střepiny vítr rozfoukává slzy
slané vlnky z oblázků
co vracejí se moři
do nastavených úst
Vyzvání
Pojď se stéct
u soutoku jsou břehy trávy
nohou na ramena
po proudu bahnité orgie?
vrcholky nanejvýš
způsobím si otravu krví
Pojď se stéct
Sopečná kůra
bosá touha
tvar
vl
n
v propasti klína zůstal
do příjezdu
popel
ář
ů
cholerický sen sopky
o květech na
dosud žh
avé
lá
v
ě
Svatý svatá svaté
Svatý svatý svatý
svatý svatý
svatý
Svatá svatá svatá
svatá svatá
svatá
Svaté svaté svaté
svaté svaté
svaté
sv
* * *
Uletěl měsíc tvých očí
posedět do zimy
nevěřil slaměnkám
a klíčům
jen kreslil čistá znamení
dětí v kaštanu
Uletěl měsíc tvých očí
s hvězdami
4/ ČERNÝ HAVRAN
* * *
Kormorán letí ve vráskách
jak prst co brouzdá ranou
Tomáši! Kolikrát ještě?
Kolikrát?
a v bříšku drobné Lenky
se zrodí novoluní
kotouč přízračného bdění
drobný smích
s pláčem prosebníka
šeptne do úzkosti
* * *
Tví psi jak laně voní
v stavení nad ohradou
u hranic stromořadí
Máš časy – vlhké stonky
stojí u dveří když tiskneš
pohled do rána
Máš vlasy – plné myšlenek
světlé ohaře protékající stěnou
domku z chvojí
a peřej peří od sousedů
a hřady andělů
z nebe mezi keři
i zimu ustaranou ze světa
rozevřené knihy
* * *
Na ledovci střepu zpíváš
zaposlouchán v proudu mlčení
z očí odhazuješ hrany
ty ostré plátky
a češeš hlubiny
V objetí
hory hoří na přivítanou
Jiřímu Hájíčkovi
Tví koně zelení
v zelené pastvě pomazlení
průsvitní zemí klamně říhají
stopy roztroušené v stráni
čekají na polibek
v květnatých peřejích
táhneš pustinou obejmout draka
tam u nás
za vsí
* * *
V promrzlých kostech nad remízkem
pod sněhem čerstvě popadaných křídel z havranů
odráží křik a skřípou římsy
Uvnitř hladové bitvy
ticho
krásné zimomřivé
tráva sáhla mezi břehy
a z černé touhy povstala bolest
* * *
Bezvlasý strach bez příčesku
ztěžkl klín zbělela skráň
nevěří na znamení
Je malá Anežka
babička za oknem
chvalšinské chaloupky
* * *
Chvalšinský kostel sám
naklání stín
zpívá větrem
usíná
prázdný v očekávání
nedýchá
pozastaví čas
* * *
Jediný okamžik prchá k převléknutí
přichýlen jak strom
před porážkou
býk smrti připravený vraždit
Jsi drobná laň a já zas černý havran
krákám neklidem do pórů těla
vprostřed strádání
* * *
rekvizitou noci stín uprostřed jeřabin
tam kdesi v nitru vpadáváš do mých řas
a vyvoláváš třas…
rekvizitou dne je krok má nekonečně slok
v tůni koni podobná koupe se žena
a jitro zpívá po řasách…
5/ RORÝS
Z vody jak z pokušení
se vzpírá – nestojí
ladí v tobě nahlas
tolik nahlas
až spodní zrcadla žíznivě shoří
* * *
Přeexponovaný den
zmodraly blatouchy
celník zavřel krám
a v loučení ti drtí dlaně
Rodina
Žena táhne tělo cestou
On bolestně táhne ženu
Voda šumí táhle navzdory
a z ničeho nic
na tebe oba hledí
jak z divokých vajec
* * *
V mezaninu slov
není nic
* * *
Krvavá rána
sténá v pasece
nevěří na stehy
* * *
Stráň pláče
Dech padá
Peří do kaštanu
Vrásky odkvétající zimy
V osamění
brázda strachu
na břiše svítání
Mihotavý vánek motýlů nad tvým čelem
a já jsem prach
prosím
nesmývej se mi
* * *
Krvácím
uprostřed vran čekání
Olze Tokarczukové
V Kielcích usíná sama
usměvavá jak mrtví bývají
krásná
nikdo už nezabuší do zavřených vrat
Maska
Pohřeb větru pláče do kytic
dům popadává větvím v rozkroku
mží
odlitek z tváře oraniště
Rozlité ticho
a listí rozčesané větrem
klopýtá
uzvedlo zem
znovu jako tenkrát
v prvním slunci úžas
jedné jediné a přesto
odedávna známé
pratety
Na cestě
Vítr si v duchu spí
sní sny
o záhybech sukní
Psi se štvou
štvou dál
a dál
slepě
tak slepě
v zákrutách
Tam
prožíváme umírání
plození a narození
prožíváme vlastní já
někde daleko
předaleko
v nás
* * *
Nad střechou klopýtl rorýs
upadl
Plácá a plácá
ode zdi ke zdi
jak muž
co netrefí domů
Život
užasle civí do propasti
Svítá
Stárnu
a Bůh tančí
tančí radostí
…
|
